Aplikace protilátek
Blokování / neutralizace (Blk / Neut) – metody ke kontrole specificity protilátky nebo ke snížení nespecifického zbarvení pozadí; používá se pro negativní kontrolu, konkurenční kontrolu, absorpční kontrolu, izotypovou kontrolu atd.
Imunoprecipitace chromatinu (ChIP) – postup používaný ke stanovení, zda se daný protein váže na specifickou sekvenci DNA in vivo nebo je lokalizován.
Dot Blot – podobná technika jako western blot pro detekci proteinů ve vzorcích, které jsou tečkovány kruhovými templáty přímo na membránu.
Enzymová imunotest (EIA) – test, který používá k detekci antigenu protilátku vázanou na enzym. Enzym katalyzuje barevnou reakci, když je vystaven substrátu.
Enzyme linked ImmunoSorbent Assay (ELISA) – technika pro detekci přítomnosti specifických látek, jako jsou enzymy, viry, bakterie nebo protilátky v krvi.
Flow Cytometry (FC) – analýza buněk nebo subcelulárních komponent detekcí fluorescence nebo rozptylu vzorku vzorku frakcí procházejících v kapičkách s úzkým tokem laserovým paprskem.
Fluorescenčně aktivované třídění buněk (FACS) – Fluorescenčně aktivované třídění buněk (FACS) je specializovaný typ průtokové cytometrie. Poskytuje způsob třídění heterogenní směsi biologických buněk do dvou nebo více nádob, jedna buňka najednou, na základě specifického rozptylu světla a fluorescenčních charakteristik každé buňky.
Functional Assay (FA) – screening nebo měření funkčně aktivních proteinů přítomných v plazmě nebo kultivačním médiu pomocí ELISA nebo jinou metodou.
Gel Shift (Gel, EMSA) – také nazývaný test posunu pásma nebo test elektroforetického posunu mobility (EMSA), metoda detekce proteinů vázajících DNA.
Imunoblotting (IB) – Velmi malé množství proteinu se elektroforézou přenáší z gelů na nitrocelulózové listy a poté se detekuje jejich vazbou na protilátku, obvykle v kombinaci s peroxidázou nebo radioaktivně značeným IgG. Přesná technika pro specifické rozpoznávání velmi malého množství proteinu.
Imunocytochemie (ICC) – technika používaná k detekci přítomnosti proteinů v buněčné suspenzi, kultivovaných buňkách nebo cytospinu pomocí specifické protilátky.
Imunodifúze (ID) – technika zahrnující difúzi antigenu nebo protilátky polopevným médiem, obvykle agarem nebo agarózovým gelem, což má za následek precipitinovou reakci.
Imunoelektronová mikroskopie (IEM) – použití imunohistochemie nebo imunocytochemické metody k lokalizaci antigenů nebo proteinů na subcelulární úrovni pomocí elektronového mikroskopu.
Imunofluorescence (IF) – značení protilátek nebo antigenů fluorescenčními barvivy v buňkách nebo řezech tkáně, které jsou vizualizovány fluorescenčním nebo konfokálním mikroskopem.
Imunohistochemie (IHC) – lokalizace antigenů nebo proteinů v tkáňových řezech pomocí značených protilátek jako specifických činidel prostřednictvím interakcí antigen-protilátka, které jsou vizualizovány markerem, jako je fluorescenční barvivo, enzym nebo koloidní zlato.
Imunoprecipitace (IP) – postup, kterým jsou peptidy nebo proteiny, které reagují specificky s protilátkou, odstraněny z roztoku a zkoumány z hlediska kvantity nebo fyzikálních charakteristik.
Radioimmunoassay (RIA) – metoda k měření množství látky pomocí protilátky proti látce pro specificitu a radioaktivní značkou pro detekci a měření.
Western Blotting (WB) – technika, která přenáší proteiny z gelu na nitrocelulózovou nebo nylonovou membránu po elektroforéze a používá specifické protilátky k vázání a vizualizaci sledovaného proteinu.